Je čas opět začít psát pozdravy z Indie! Všechny vás moc zdravím z Pune, která se na necelý měsíc stává mým náhradním "domovem". Trochu mne ten výraz vystrašil. Po jeho napsání jsem se na chvíli zarazila, ale pak mi došlo, že to tak asi opravdu bude.

Takže nejdříve všem jen to nejlepší do nového roku a doufám, že jste připraveni se i v tomto roce s námi posouvat na cestě jógy a tím i ve svém osobním životě... Víte asi sami nejlépe, že na tom něco je... :)
Pusťte se do toho tedy hned v lednu..

Určitou kuriozitou mé cesty do Indie, v tomto roce, byl Silvestr v letadle. Asi jsem očekávala něco úplně jiného. Letiště byla nacpaná k prasknutí, jako v každý jiný den a pilot ani nezmínil, že je nový rok. Pravdou je, že posun v čase byl relativně velký a možná bylo zbytečně složité říkat, kde přesně se zrovna mění starý rok v nový. Díky jedné nejmenované slečně letušce, které tímto veřejně děkuji, jsem měla super místo na obou letech, takže jsem si ani moc nerozlámala tělo. Vše proběhlo velice klidně a přesně na čas. Mnoho z vás ví o mých speciálních zážitcích z letadel... Jeden můj dobrý známý z Holandska, se kterým jsem se náhodně seznámila, při jedné z mých neuvěřitelných příhod, to dokonce jednou nazval jako "bad traveling karma"... Možná, že na tom něco bude, nicméně tentokrát vše klaplo, za což tiše děkuji tam nahoru.

Do Mumbai jsem přiletěla hodně unavená, protože jsem vůbec nedokázala v letadle usnout. Prošla jsem si postupnou retrospekcí celého roku a všemi druhy emocí... Bylo to asi tím, že tento rok nebyl jedním z úplně nejlehčích, ani po pracovní, ani po osobní stránce, a speciálně pak jeho poslední třetina. Došlo mi, že je vlastně správný čas na určitou sebereflexi a očistu... Ta přišla právě v čas v podobě měsíční studijní stáže v Iyengar institutu v Pune.
Here I am!!!

Po vyzvednutí zavazadla jsem se vydala prozkoumat cestu z mezinárodního letiště na místní lety (domestic flights). Tuto cestu budou muset absolvovat mé studentky za necelý měsíc, v co nejrychlejším čase, až za mnou poletí do GOA. No dámy, jsem na vás zvědavá, budete mít co dělat. Letiště jsou od sebe vzdálená cca 10 maximálně 15 minut jízdy shuttle busem. Ale mentalita místních je taková, že se jim často podaří takovýto přesun zpomalit až na dvě hodiny... Nebudu Vás, mé svěřenkyně, dále plašit. Vše bylo způsobeno tím, že můj let byl až v 10 hodin ráno a toto se odehrávalo mezi 4-6 ranní. Okolo půl sedmé jsem byla odbavena k letu do Pune a čekala na svou drahou kamarádku Annett, která si zatím někde pospávala v hotelu. Shlédla jsem film na ipadu, abych někde neusnula. V 8 jsme se setkaly s Annett a před 10 s Hiske a Claasem. Po usednutí do sedadla v letadle už nic nevím, probudila jsem se až ve chvíli, kdy pilot "seknul" letadlem o zem... Pak už cesta do hotelu... Špinavý minibus, nazývající se honosně " prepaid taxi". Pocity? Absolutně jiné než minule. Návrat do města, které dobře znám, můj orientační smysl znovu nezklamal. Špinavé ulice plné všech možných dopravních prostředků, včetně těch živých (krávy & spol.), mezi nimi luxusní limuzíny a auta honosných značek, smrad či zápach, smog, barevná změť nádherných sárí versus upocené košile a tuniky žebráků, rozesmáté obličeje obyčejných lidí, žijících "spokojeně" ze dne na den... Cokoli si dovedete představit... Hra protikladů, umocněná narkotickými účinky mého spánkového deficitu, v té chvíli přes 30 hodin na cestě, s půlhodinu spánku v letadle... To jsem ještě netušila, že nás čeká další štace a to bude smlouváni o ceně hotelu, ve kterém chceme bydlet skoro měsíc... Prohlédly jsme s Annett asi 15 pokojů v hotelu, který nám nechtěl vyjít vstříc a skončily v hotelu naproti, který je lepší, má vše co je třeba pro měsíční pobyt, smlouvání o ceně bylo zábavné a rychlé a v přízemí hotelu je jedna z nejlepších vegetariánských restaurací v Pune. Cca ve 4 odpoledne jsme padly a vstaly až k večeru... Institut byl v neděli zavřený, takže jsme si v klidu pořešily vše, co bylo třeba a připravily se na pondělní zápis ke studiu na měsíc leden.

Jednoduše řečeno, pokud platí přísloví, kterému já od malička bezmezně věřím, JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK...mám se na co těšit!!

Průběh dalších dnů popíšu později, mám stále jet lag, večer chodím spát okolo 2 ráno :) a ráno se nemůžu probudit.. Vy co mne znáte, dobře víte, že přirozeně sama od sebe vstávám cca o 6 ranní. Teď je tu skoro půlnoc a je čas jít spát!

Ráda si od vás občas něco přečtu, jsem na FB, Skype či emailu.

Namaste Helena