Pozdravy z Indie_1

PUNE_1

Zdravím Vás všechny z velké dálky a jak jsem slíbila, pokusím se s Vámi podělit o pár zážitků z mé cesty. Nebudu skrývat, že je to občas opravdu síla a člověk se začne na všechny ostatní věci dívat jinak. Ostatně proto jsem tady J.

Vše začalo na ruzyňském letišti, kde mě nechali 3x přebalit zavazadlo, protože bylo moc těžké. Taška měla 29 kilo, což je skoro na 5 týdnů úplně normální a nikde s tím moc problémy nedělají….v Praze ano!

Zbytek cesty ve standardu, celá cesta s přestupy trvala skoro 28 hodin. 5hodin jsem prospala v hotelu na Mumbaiském letišti.

Mumbai, velký zážitek a shock se vším všudy. Když mi má drahá BOBBI GOLDIN z Miami říkala, že jsou pollutions/exhalace tak hrozné, že chodila po městě shedvábným šátkem omotaným okolo obličeje, říkala jsem si, že je to choulostivá Američanka..když jsem to tu viděla, tak bych si nejraději nasadila celoobličejovou potápěčskou masku. Věřte mi nebo ne Mumbai je zahalená do dýmu a prachu, který nad tím městem leží jako deka..nic zdravého. Stejně tak to vypadá v Pune. Neuvěřitelný “traffic jam” a pálení odpadků způsobují žalostně šedivé a špinavé ovzduší. Teď asi lépe rozumím výrazu "Safe the planet", protože nevím nevím kam totady spěje...

Můj nejkratší přelet v mém životě, Mumbai-Pune, celý let trval 35 min. Zase se vrátím k těm exhalacím. Chvíli jsme kroužili na Mumbai a vyletěli nad oceán, nedovedete si představit tu špííííííííínuuuuuuu.....hrůůůza, zničené moře. No a v Pune už to bylo rychlé, z letiště nás taxi vezlo ulicemi, kde se mísila auta, rikshaw, motorky, kola a kozy, krávy a jiná havěť...to vše proudilo ulicemi za stálého troubení klaksonů....úžasný zážitek.

Jsem zde se svou dobrou kamarádkou Annett, se kterou jsem studovala 3 rokyv Amsterdamu. Jsme na sebe celkem zvyklé a ve dvou se to opravdu lépe táhne…Hned vedle hotelu máme dokonalý VEG Inidian restaurant...a vaří tu úplně stejně, možná lépe než v Masale (..pro ty z vás co tam se mnou byli, třeba po workshopu s Hiske and Class).

Silvestrovské odpoledne jsme prospaly. Únava z cesty nás kompletně zmohla. Probudily jsme se až k večeři, kterou jsme si náležitě vychutnaly. Musím říci, že jídlo, ač jím normálně moc nežiji, si maximálně užívám. Jídelní lístek, dlouhý tak, že se v něm po pár stránkách ztratíte, byse dal objednat “odshora až dolů” v jeden moment a nevíte co dříve…

Musím zmínit silvestrovskou noc!! Hodinu před půlnocí jsme vyrazily do ulic zvědavé, co se bude dít. Bylo nám řečeno, že se tu nic neslaví, ale opak byl pravdou. Ulice zaplněné krásnými i méně krásnými Indkami v barevných sárí, doprovázené jejich neméně vyšňořenými protějšky, společně se veselící a čekající příchod nového roku. Každý na ulici na nás upřímně volal “Happy New Year” a hlasy všech okolo se mísily s troubením všech dopravních prostředků, které si jen dovedete představit. Těsně před půlnocí jsme zapadly do místního baru, kde hrála rocková muzika a mládež ve věku 15-19 let se bavila u sklenek čistého alkoholu a džbánků piva. Infiltrovaly jsme se mezi ně a společně s nimi oslavily příchod nového roku se sklenicí piva v ruce. Hned po půlnoci všichni odešli a nás to velice překvapilo…poté jsme se v novinách dočetly, že vláda nařídila konec zábavy po půlnoci. A tak jsme to akceptovaly a šly spát.

Nový rok jsme začaly dlouhým vyspáváním, protože únava z cesty se nedá zvládnout rychle. 

V Pune je velice známé OSHO meditační centrum, do kterého přijíždějí lidé zcelého světa, stejně jako do Ramamani Iyengar Memorial Yoga Institute.

Rozhodly jsme se tam trávit celou nadcházející neděli. Je to zvláštní procedura taková registrace. Zaplatíte, jste poučeni, vyplníte spoustu papírů a udělají vám HIV test. Pak teprve můžete absolvovat tzv. welcome day. Máme to naplánováno na neděli, kdy je v institutu day off.

Odpoledne jsme se jely zaregistrovat do RIMYI. Když jsme vstoupily do dveří, zastihly jsme samotného BKS Iyengara, hovořícího ke skupince lidí, která mu strnule naslouchala. Byl to úžasný zážitek, na který asi těžko zapomenu. Stála jsem skoro vedle něj….

Zítra začínáme ranní lekcí, takže pokračování mého vyprávění zase někdy příště…

Děkuji všem, kteří mi píší na Facebook, děkuji všem za sms k novému roku, děkuji za přízeň a jsem s vámi všemi, i když tak daleko!!!

Štastný nový rok.

Namaste                        Helena